Psychiatrička a terapeutka, která se dlouhodobě zajímá o terapii traumatu. Lékařka, která kromě oddělení dětské psychiatrie Fakultní Thomayerovy nemocnice, Centra pro krizovou intervenci v Bohnicích a soukromé praxe pomáhá i v neziskovém sektoru. Doktorka, která má ve zdravotnické praxi raději termín člověk než pacient. To je MUDr. Kateřina Duchoňová, absolventka Salcburských lékařských seminářů.
Paní doktorko, jaká byla vaše cesta k lékařství? Znám několik doktorů, kteří už v dětství věděli, že uzdravovat lidi je přesně to, co by v životě chtěli dělat… Je to i váš případ?
Kdepak. Čím budu, to jsem nevěděla ještě ani na gymnáziu. Navíc mě bavily spíše humanitní obory – historie, jazyky… Potom přes některé spolužáky jsem se začala zajímat o medicínu. Přemýšlela jsem nejdříve o studiu psychologie, pak přišla na řadu psychiatrie. Líbil se mi ten komplexní pohled na člověka a přesah právě do humanitních oborů. V rodině jsem neměla žádný lékařský vzor, tu cestu jsem si tedy vyšlapala sama, ale potkala jsem na ní řadu vzácných lidí, kteří mě ovlivnili.
Když jste po gymnáziu složila zkoušky a začala jste studovat na medicíně, cítila jste, že jste se rozhodla správně? Nelitovala jste, že jste dala vale humanitním oborům?
Přišlo trochu rozčarování, to je pravda. Nechci k tomu být kritická, medicína přináší velké pokroky, je řada nových poznatků v oblasti genetiky, operativy, molekulární biologie… Ale docela brzy jsem během studia zjistila, že je medicína hodně orientovaná na biologickou stránku a trochu se z celého pohledu vytrácí člověk se svým příběhem. Měla jsem tedy krizi a na rok jsem přerušila studium.

Zpětně viděno jste určitě ráda, že jste dala lékařství šanci, že? A že jste se zaměřila na psychiatrii a psychoterapii. Navíc v době, kdy je v celé populaci nárůst duševních onemocnění…
Ano, jsem za toto rozhodnutí ráda. Nejdříve jsem se specializovala na psychiatrii pro dospělé, ale léta jsem vypomáhala se službami na dětské psychiatrii v Krči, kde se mi zalíbila práce s dětmi. Nakonec jsem se ale nejvíce našla v psychoterapii a tématech spojených s vývojovým traumatem, vztahovou vazbou a v poslední době třeba i válečnými traumaty.
Jako lékařka jste známá tím, že jste velmi empatická. Kde se u vás rozvinula tato vlastnost?
Už od dob studií jsem hodně cestovala. Zajímala jsem se o jiné kultury, jiný způsob života. Měla jsem možnost poznávat život lidí a zdravotnictví třeba v Africe. Bylo to pro mou práci velmi obohacující, že na světě existují i zcela jiné možnosti žití. Že jsou ceněné i jiné osobnostní vlastnosti a hodnoty, které mohou být inspirativní. Zvlášť třeba role širší rodiny, komunity a spirituality bývají hodně jiné než u nás.
Inspiraci jste určitě získala i po absolvování Salcburských lékařských seminářů, které koordinuje Nadace Olgy Havlové. Jak jste se o nich dozvěděla?
Dlouhodobě jsem sledovala Nadaci Olgy Havlové na sociálních sítích. Když tedy byla vypsaná výzva, vyhodnotila jsem to jako zajímavou příležitost dozvědět se nové poznatky od lidí, kteří mají erudici.

V čem pro vás byly semináře nejpřínosnější?
Přestože v České republice ve zdravotnictví přibývá cizinců, stále tu máme hodně homogenní společnost. Stejně tak na místní konference nejsou moc často zváni experti ze zahraničí. Proto jsem na Salcburských lékařských seminářích uvítala, že tam byli doktoři z Mexika, Blízkého východu, Mongolska… Právě v psychiatrii mi přijde neuvěřitelně zajímavé obohacovat se od lidí, kteří žijí jiným způsobem života, v jejich rodinách to funguje jinak, mají jiná očekávání od života. A samozřejmě bylo velmi podnětné si vyslechnout i nejnovější poznatky z oboru od přednášejících.
Po čtyřech absolvovaných psychiatrických seminářích – doporučila byste i ostatním lékařům, aby se do programu přihlásili?
Jednoznačně. Dříve jsem občas vyjížděla na podobné semináře i sama, našetřila jsem si na ně peníze… Ale ne každý má takové možnosti. Je proto skvělé, že Nadace Olgy Havlové tyto semináře podporuje. Finanční stránka je tedy jedna věc. Za sebe mohu ale říci, že ještě větší výhodu spatřuji právě v možnosti dostat se do kontaktu s odborníky ze zahraničí. To, jak se navzájem s kolegy z celého světa inspirujeme, je na celém programu nejlepší.
Za rozhovor děkuje: Veronika Širc
