Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové už dvaadvacet let ve spolupráci s ČSOB poskytuje studentům se sociálním a zdravotním znevýhodněním studijní stipendia.

V březnu tuto podporu získalo třináct nových studentů, z nichž většina pochází z dětských domovů. To nejsou jen abstraktní čísla, ale konkrétní příběhy, jako třeba právě tento.

„Jsem vděčná, že nemusím každý den chodit domů v devět večer unavená z práce." Tipnete si, komu může patřit tento výrok? Sedmnáctiletou slečnu by asi hádal málokdo. Hlava to mnohým nebere... Proč neřeší barvu rtěnky a počet přátel na Facebooku? Víte proč? Protože musí tvrdě pracovat, aby mohla studovat a věnovat se v životě tomu, co ji baví.

Vyšplhat až na školu

Romana Hrdličková miluje sport a je v něm dobrá. Na hokejové základní škole se cítila jako ryba ve vodě. Pak přišel propad. Problémy v rodině, neúspěšné přijímací zkoušky na střední školu a donucené studium na zdravotnické škole. „Nebavila mě a nechtěla jsem to dělat." Reprezentovala svou školu ve šplhu, když narazila na soupeřky ze školy BPA. Od té doby nedokázala tato tři písmena pustit z hlavy. „BPA je škola bezpečnostního a sportovního charakteru zakončená maturitní zkouškou. Kromě povinných předmětů se na ní vyučují předměty jako například právo, kriminológie, kynologie, karate, judo, zápas apod. Pořádá i kurzy zaměřené na horolezení, střelbu, cyklistiku a další sporty." Pro Romanu to znělo jako rajská hudba.

Vydělat si musíš sama

S odhodlaností sobě vlastní se rozhodla. „V jednom týdnu jsem si vše vyřídila, podala přihlášku a začala se pomalu připravovat na přijímačky." Zvládla je. A pak přišla další studená sprcha. Rodiče na ni tlačili, aby se školou skončila. „BPA je soukromá a matka mi jasně naznačila, že si na ni musím vydělat sama. Byla to opravdu naivní představa, že zvládnu školu, brigádu a do toho problémy v osobním životě."

Na zdravotnickou školu se vrátit nechtěla. I když, nebýt ČSOB, VDV a jejich Fondu vzdělání a mnoha ochotných lidí v dětském domově, kam se mezitím přestěhovala, asi by podlehla. „Byla bych na střední jen kvůli maturitě. I když jsem zásadně proti. Protože není důležité, jakou školu studujeme, ale na tom, jestli čas strávený ve škole opravdu využijeme, budeme na ni mít hezké vzpomínky a naplní nás."

Celý článek najdete v časopisu Naše rodina č. 16/2017