Stipendium umožňuje Romaně studovat to, co jí baví

„Jsem vděčná, že nemusím každý den chodit domů v devět večer unavená z práce.“ Tipnete si, komu může patřit tento výrok?

Sedmnáctiletou slečnu by asi hádal málokdo. Hlava to mnohým nebere… Proč neřeší barvu rtěnky a počet přátel na Facebooku? Víte proč? Protože musí tvrdě pracovat na tom, aby mohla studovat a věnovat se v životě tomu, co ji baví. 

Romana miluje sport a je v něm dobrá. Na hokejové základní škole se cítila jak ryba ve vodě. Pak přišel propad. Problémy v rodině, neúspěšné přijímací zkoušky na střední školu a donucené studium na zdravotnické škole. „Nebavilo mě to a nechtěla jsem to dělat.“ 

Reprezentovala svoji školu ve šplhu, když narazila na soupeřky ze školy BPA. Od té doby nedokázala tato tři písmena pustit z hlavy. „BPA je škola bezpečnostního a sportovního charakteru zakončená maturitní zkouškou. Mimo povinných předmětů vyučuje předměty jako například právo, kriminologie, kynologie, karate, judo, zápas apod. Pořádá i kurzy zaměřené na horolezení, střelbu, cyklistiku a další sporty.“ Pro Romanu to znělo jako rajská hudba. 

S odhodlaností sobě vlastní se rozhodla. „V jednom týdnu jsem si vše vyřídila, podala přihlášku a začala se pomalu připravovat na přijímačky.“ Zvládla je. A pak přišla další studená sprcha. Rodiče na ni tlačili, aby se školou skončila. „BPA je soukromá a matka mi jasně naznačila, že si na ní musím vydělat sama. Byla to opravdu naivní představa, že zvládnu školu, brigádu a do toho problémy v osobním životě.“ 

Na zdravotnickou školu se vrátit nechtěla. I když, nebýt ČSOB, VDV a jejich Fondu vzdělání a mnoha ochotných lidí v dětském domově, kam se mezitím přestěhovala, asi by podlehla. „Byla bych na střední, jen abych měla maturitu. I když jsem zásadně proti. Protože nezáleží na tom, jakou školu studujeme, ale na tom, zdali ten čas strávený ve škole opravdu využijeme. Zdali na to budeme mít hezké vzpomínky a zdali nás to bude naplňovat.“ 

Díky stipendiu dnes může Romana studovat to, co ji baví a čemu věří. „Nejvíc si cením toho klidu. Vědomí, že nemusím všechno zaplatit sama, že nemusím chodit pozdě večer unavená z práce a bez energie na učení. Mám čas na učení a díky tomu věřím, že školu zvládnu.“ 

Dál zatím neplánuje. „Ačkoliv mi bude za chvíli 18, stále tápu v tom, čím budu. Studium odpovídá požadavkům na přijetí k policii, armádě nebo jiným bezpečnostním složkám. Přemýšlela jsem i nad univerzitou.“ Momentálně je však největší prioritou úspěšně zvládnout maturitu. 

„Co bude dál, budu řešit, až to bude aktuální. S jistotou mohu říct, že se budu snažit rozvíjet, vzdělávat a posouvat v životě dál. Určitě nechci plakat nad tím, jaký je život. Každý máme možnost rozhodovat o tom, co bude dál, a to je pak už na nás. Hlavní je nenechat se potopit a všechno a všechny obviňovat. My jsme tím, čím chceme být. Proto bych chtěla poděkovat za možnost studovat školu, která mě naplňuje.“ 

 

„Přáli bychom si, aby právo na důstojnou existenci měli i ti, kteří žijí s postižením nebo duševní nemocí, lidé opuštění a staří, ti, kteří mají jinou barvu pleti nebo jiný způsob života, ti, kteří se ocitli v nouzi nebo je zastihla zákeřná nemoc.“ Olga Havlová
Zelená linka +420 800 111 010 | Telefon: +420 224 216 883 | E-mail: vdv@vdv.cz | Sledujte nás na FACEBOOKu
Podporují nás
Odběr novinek

Zadejte prosím e-mailovou adresu pro zasílání aktuálních informací: