"Chci víc od života než jen výuční list," říká Standa, stipendista Fondu vzdělání

Jen málo teenagerů má své hodnoty tak jasně uspořádané jako Stanislav. Možná to bude nelehkým startem, který mu život připravil. Své dětství ovlivnit nemohl. O to pevněji a svědomitěji se nyní, na prahu dospělosti, stará o svoji budoucnost.

První krůček na cestě ke svému snu si splnil v létě, kdy ukončil učební obor kuchař. „Neskutečně mě naplňuje vařit a vymýšlet nové recepty. V kuchyni zapomínám na okolní svět a soustředím se jen na vaření,“ říká Standa. Spousta lidí si možná představuje jen škrábání brambor a zahušťování omáček, ale o tom kuchařina není. „Je to neskutečně zábavný a kreativní proces. Můžete donekonečna zkoušet nové kombinace a postupy, objevovat neznámé suroviny a nikdy jejich možnosti nevyčerpáte.“

Standa se o tom přesvědčil na praxích i brigádách. Chtěl ale sbírat zkušenosti, jaké mu škola dát nemohla. A tak, jakmile to bylo možné, vyjel i na zkušenou do Německa. „Tam jsem si uvědomil, že na úspěchu musí člověk tvrdě pracovat a že se musím snažit, abych ve společnosti něco dokázal. Nechci být totiž dítě, na které si lidi ukážou: Ten je z děcáku a má jen učňák.“ 

Tu první část už Standa nezmění. V dětském domově žije většinu svého života. „Otec pil a nestaral se o nás. Matka se nám vůbec nevěnovala. Takže mě v devíti letech – zanedbaného a nevychovaného – umístili do Klokánku.“ Byl tam společně se sourozenci a nemůže si tamní pobyt vynachválit. „Věnovali se nám, dali nám základy slušného chování a naučili nás komunikovat s ostatními.“ Posledních pět let je Standa i se svými sourozenci v dětském domově v Kroměříži. A je zde šťastný: „Vychovatelé jsou hodní, zajímají se o nás a pomáhají nám na cestě životem.“ 

Ta Standova nyní vede na nástavbové studium oboru podnikání. „Rozhodl jsem se studovat, přál bych si dodělat maturitu a něco v životě dokázat. Jsem neuvěřitelně šťastný, že jsem získal stipendium z Fondu vzdělání od ČSOB a VDV. Hodně mi to usnadní život. Budu se moct věnovat škole naplno a jít za svým cílem.“

Tím je kromě maturitní zkoušky i další studium a časem třeba otevření vlastní menší restaurace. Na rozdíl od svých vrstevníků Standa přemýšlí hodně dopředu. „Přál bych si v budoucnu spokojenou rodinu. Moc bych chtěl být hodný táta a spokojený manžel, protože to jsem doma nikdy neměl.“ Nezbývá než držet palce. A třeba si za pár let budeme při návštěvě restaurace ukazovat prstem na majitele: „Ten je z děcáku. A podívejte, kam to dotáhl!“ 

„Přáli bychom si, aby právo na důstojnou existenci měli i ti, kteří žijí s postižením nebo duševní nemocí, lidé opuštění a staří, ti, kteří mají jinou barvu pleti nebo jiný způsob života, ti, kteří se ocitli v nouzi nebo je zastihla zákeřná nemoc.“ Olga Havlová
Zelená linka +420 800 111 010 | Telefon: +420 224 216 883 | E-mail: vdv@vdv.cz | Sledujte nás na FACEBOOKu
Podporují nás
Odběr novinek

Zadejte prosím e-mailovou adresu pro zasílání aktuálních informací: