Příběhy bezvýhradné lidskosti

Paní Blanka Sedláčková (1928) přebírala v roce 1991 Řád T. G. Masaryka udělený Přemyslu Pittrovi In memoriam. Převzala ho z rukou tehdejšího prezidenta Václava Havla, jehož první manželku Olgu potkala před 48 lety v Milíčově domě založeném právě Přemyslem Pittrem.

Jak je vidět, životní nitky osudů některých lidí se zvláštně proplétají, na čas se odpojují, aby se v budoucnu zase spletly. A vzor, který z toho vznikne, je krásný a inspirativní. V případě Přemysla Pittra a jeho spolupracovníků, Olgy Havlové či Blanky Sedláčkové to platí stoprocentně. 

Milíčův dům, který založil Přemysl Pitter pro mimoškolní aktivity žižkovských dětí v roce 1933, navštěvovala Blanka Sedláčková od roku 1938. Zde se v roce 1943 setkala s Olgou Šplíchalovou, pozdější Havlovou ženou a zakladatelkou VDV, která do Milíčova domu přišla ve svých deseti letech. „Při přebírání ceny pro Přemysla Pittra mi Václav Havel řekl, jak tento výjimečný člověk výrazně poznamenal paní Olgu a zanechal v ní hlubokou stopu sociálního soucítění,“ vzpomíná Blanka Sedláčková na své setkání s Václavem Havlem na počátku 90. let. A vypráví nám příběh, v němž se proplétá řada osudů významných lidí a jenž odráží myšlenky bezvýhradné lidskosti. 

Výjimečná osobnost pacifisty Přemysla Pittra
Přemysl Pitter (1895-1976) byl český protestantsky orientovaný laický kazatel, spisovatel, publicista, radikální pacifista a především – pedagog. Na počátku první světové války se jako dobrovolník přihlásil do armády, kde prožil velké duchovní obrácení a stal se zastáncem míru a zbožným křesťanem. Tehdy si slíbil, že jestli válku přežije, zasvětí zbytek svého života péči o děti a potřebné lidi. A to splnil. Během 20. a 30. let 20. století vydával (až do jeho zakázání Němci v roce 1941) časopis Sbratření, propagoval pacifistické myšlenky a v následujícím desetiletí vystupoval proti antisemitismu a publikoval články na obranu Židů. 

Milíčův dům – oáza bezpečí pro děti
O Vánocích 1933 otevřel na Žižkově Milíčův dům (pojmenován po reformátorovi Janu Milíčovi z Kroměříže, který ve 14. stol. pomáhal nejchudším a nejubožejším), což bylo ojedinělé dětské zařízení nejen v Československu, ale v celé Evropě. Děti ze sociálně slabších rodin zde nalézaly pěkné prostředí, světlé vzdušné herny, klubovny, pracovny, knihovnu, sál na pohybové hry, hřiště i zahradu. Pro pracující žižkovské ženy, jejichž děti by se jinak potulovaly samy někde venku po Žižkově, byl vznik Milíčova domu nesmírnou pomocí. 

Přemysl Pitter a jeho spolupracovníci umožnili dětem smysluplně trávit volný čas a vedli je k pospolitosti, aby si navzájem pomáhaly a neubližovaly si. Vládla zde atmosféra družnosti, tak na to alespoň vzpomíná Blanka Sedláčková, kterou sem i s její sestrou přivedla jejich babička poté, co jim zemřel otec. „Taktní přístup našich vychovatelů, kteří s námi krásně jednali, výrazně formoval naše osobnosti,“ říká paní Blanka, jež se později stala spolupracovnicí Přemysla Pittra. „Oslovovali jsme je tetinko a strýčku, což u nás dětí vzbuzovalo důvěru. Slovo válka, které se tehdy začalo v souvislosti s vývojem situace vyslovovat, mně nahánělo hrůzu. Vždyť to bylo jen pár let po skončení války předchozí, na jejíž hrůzy si všichni ještě pamatovali. Milíčův dům se pro nás stal v době 2. světové války takovou oázou klidu a bezpečí, že utlumil i můj strach z tohoto slova.“

Pomoc židovským dětem
V roce 1939 začaly Milíčův dům navštěvovat židovské děti, které měly v té době zákaz chodit prakticky kamkoliv. Během války se jich tam vystřídala zhruba stovka. Přemysl Pitter šel v pomoci židovským rodinám ještě dále - v noci jim se svými spolupracovníky nosili do bytů potraviny a později, když začaly transporty do koncentračních táborů, je vybavovali na cestu a posílali do táborů „svým“ židovským dětem balíčky. 


Protnutí drah paní Blanky a paní Olgy
Olga Šplíchalová-Havlová přišla do Milíčova domu jako „válečné dítě“ v roce 1943. „Tehdy se do Milíčova domu přijímaly děti pro velký zájem na základě pořadníku (kapacita domu byla 150 dětí), ale Olga – živé, temperamentní a pudové dítě – prostě přelezla plot za svou sestřenicí Marcelou, která už sem chodila, a byla tu!“ vzpomíná na ni Blanka Sedláčková. Ona sama v té době již pomáhala tetinkám a strýčkům, za které zaskakovala při výchově ostatních dětí. S Olgou Havlovou je od sebe dělilo pět let, takže každá navštěvovala jiný kroužek přiměřeně jejich věku. Při svém osobním setkání v roce 1993, tedy více než půl století poté, vzpomínaly na léta prožitá v Milíčově domě a velice se sblížily. „V červnu roku 1995 jsme se viděly naposledy,“ lituje paní Blanka toho, že osud uťal životní dráhu Olgy Havlové předčasně už v lednu následujícího roku.   

Olga Fierzová, dobrá duše Milíčova domu 
Ještě jedno jméno nesmí být v souvislosti s Milíčovým domem zapomenuto. Je to jméno Olgy Fierzové (1900-1990), Švýcarky, která však „svým srdcem byla Češka“ – to o ní tvrdí její přátelé a spolupracovníci. Byla vystudovaná učitelka a v roce 1926 se jako tlumočnice účastnila mezinárodního tábora Mírové školy, kde Přemysl Pitter zastupoval Československo. S velkým nadšením mluvil o dětech pražského dělnického předměstí Žižkova, pro které on a jeho přátelé pořádali besídky, sportovní odpoledne, divadelní představení, aby je odvedli od života na ulici poznamenaného hrubostí, lhostejností a nedostatkem citu. Vyprávěl o mírovém smyslu této výchovné práce, opírající se o lásku a porozumění, a o plánech sebrat potřebné peníze a postavit na Žižkově dětský útulek, ve kterém by se jejich výchovná činnost zmnohonásobila. 

Po tomto setkání s Přemyslem Pittrem přijela Olga Fierzová v roce 1928 do Prahy, kde zůstala více než dvě desetiletí a stala se nejbližší spolupracovnicí Přemysla Pittra. Naučila se dobře česky a pomáhala uskutečňovat plány na stavbu Milíčova domu. Rozpracovávala pedagogické výchovné plány, se švýcarskou důkladností vedla účetnictví i agendu dětí a spolupracovníků, doprovázela společný zpěv dětí na klavír a harmonium, publikovala své výchovné zkušenosti v článcích a příručkách. Svou práci a přátele neopustila ani po okupaci Československa v roce 1939, kdy k tomu Švýcarsko své občany vyzývalo. 

Český Winton a „Akce zámky“ 
Po osvobození byl Přemysl Pitter jmenován členem sociální komise České národní rady a spolu s Olgou Fierzovou zorganizoval záchrannou „Akci zámky“, kde se soustřeďovaly především židovské děti bez ohledu na jejich národnost, které se vracely z německých koncentračních táborů, a posléze i německé děti z českých internačních táborů. 

„Přemysl Pitter byl odvážný člověk,“ vypráví Blanka Sedláčková. „V roce 1945 dokázal vyvést z českých internačních táborů německé děti, které tam byly umístěné a velmi tam strádaly. Děti převezl do zámků v okolí Prahy (Štiřín, Olešovice, Kamenice, Lojovice a penzion Ládví), z nichž udělal ozdravovny, a spolu se svými spolupracovníky se tu o všechny děti – jak ty navrátivší se z koncentračních táborů, tak o ty německé – starali." 
Olga Fierzová vedla rozsáhlou agendu a po celé Evropě dohledávala rodiče či příbuzné těchto židovských a německých dětí, k nimž by se mohly po válce navrátit. Když se to nepovedlo, hledaly se pro ně náhradní české rodiny, které děti adoptovaly. Přemyslu Pittrovi se podařilo v rámci „Akce zámky“ zachránit 810 dětí! 

Blanka Sedláčková v roli „tetinky“ 
Blanka Sedláčková byla jednou z těch, kteří se o zbídačené děti starali v lékařském domě u  zámku Olešovice. Tuto práci dělala tři měsíce. V roce 1946 ji oslovil Přemysl Pitter s tím, aby nastoupila na uvolněné místo vychovatelky v Milíčově domě, neboť ji dobře znal z doby, kdy ho sama navštěvovala a vypomáhala při organizování mladších dětí. Odmalička měla k dětem dobrý vztah, což Přemyslu Pittrovi a Olze Fierzové neušlo a říkali jí, že má pedagogické nadání. „Ti dva byli pro mě tou nejlepší školou, pokud jde o vzdělávání a výchovu dětí,“ vzpomíná paní Blanka. Dbali o to, aby se vzdělávala, doporučovali jí literaturu, o které s ní pak diskutovali. 

Po pedagogické stránce ji vedla hlavně Olga Fierzová. Výrazně ji ovlivnil také Ferdinand Krch, jeden ze „strýčků“ v Milíčově domě a redaktor dětských časopisů vydávaných Červeným křížem. Spolupracoval při tom s Josefem Ladou, jenž pro jeden z těchto časopisů ilustroval vůbec první vydání Kocoura Mikeše. Ferdinand Krch vlastně Josefa Ladu k psaní pro děti přivedl: jednou slyšel Josefa Ladu, jak svým dcerkám před spaním vypráví pohádku o kocourovi Mikešovi, a Ferdinand Krch vyslovil přání, aby tento a podobné příběhy znaly i další děti, že je bude uveřejňovat v časopise. Proto přemluvil Josefa Ladu, aby pohádky pro děti začal psát.

Konec Milíčova domu 
Milíčův dům byl v roce 1948 převzat do správy Ústředním národním výborem v Praze a všichni ho museli ze dne na den opustit. Olga Fierzová odjela v roce 1950 na pohřeb své sestry do Švýcarska, její návrat zpět do Československa jí však nebyl režimem povolen. Přemysl Pitter byl v roce 1951 zbaven funkce ředitele Milíčova domu, čelil setrvalému zájmu Státní bezpečnosti a hrozilo mu, že bude poslán do dolů v Jáchymově. Proto v srpnu 1951 emigroval do západního Německa, kde spolupracoval s BBC a Svobodnou Evropou.

Od roku 1952 poskytoval spolu s Olgou Fierzovou sociální služby uprchlíkům z komunistických zemí v táboře Valka u Norimberka. V roce 1962 odjeli do Švýcarska, kde Přemysl Pitter založil Husův sbor Čechů a Slováků, českou školu a od roku 1972 pracoval jako předseda Československé společnosti pro vědy a umění. Spolu s Olgou vydávali exilový časopis Hovory s pisateli. Přemysl Pitter umírá v roce 1976. 
 
A kola života se točí dál…
„Akce zámky“ znamenala výhybku v životní cestě Blanky Sedláčkové. Zjistila, že ji práce s dětmi baví, opustila profesi dentistky, na kterou se v rámci rodinné profesní tradice připravovala, vystudovala Pedagogické gymnázium pro 1. stupeň a stala se učitelkou. S manželem spolu prožili krásných 57 let a mají tři dnes již dospělé syny.

S Olgou Fierzovou se znovu setkala teprve v roce 1987 při své první cestě do Švýcarska. „Vzpomínám na úžas v očích Olgy Fierzové, když mě uviděla a poznala. Strávily jsme spolu dva dny, a přestože jí bylo už 87 let, její paměť jí fantasticky sloužila: vzpomínala na jednotlivé děti z Milíčova domu i na děti ze zámků. Bylo to požehnané setkání,“ vzpomíná s láskou. 

Díky archivu Přemysla Pittra, který Olga Fierzová vytvořila, se podařilo v roce 1990 zorganizovat na zámku Štiřín setkání 120 dětí z těch 810, které zámky prošly. Přijely sem z celého světa!  Olga Fierzová se setkání už osobně zúčastnit nemohla, umřela v rodném Švýcarsku den po jeho skončení, 16. června 1990… 

Blanka Sedláčková, jedna z organizátorů akce na Štiříně, vzpomíná na setkání s dětmi (již dospělými) ze zámků a se spolupracovníky z Milíčova domů s dojetím, láskou v očích a myslí zatoulanou do vzpomínek. Příští rok oslaví své devadesáté narozeniny, na které však zdaleka nevypadá. Je stále členkou Nadačního fondu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové, navštěvuje školy, kde s žáky hovoří o době, kterou prožila, a o poselstvích, jež by neměla být zapomenuta. Tak nezapomínejme!

Foto: Monika Granja, z archivů Blanky Sedláčkové a z Archivu P. Pittra a O. Fierzové v NPMK

Článek převzatý z elektronického časopisu Dobré zprávy 2017/1

„Přáli bychom si, aby právo na důstojnou existenci měli i ti, kteří žijí s postižením nebo duševní nemocí, lidé opuštění a staří, ti, kteří mají jinou barvu pleti nebo jiný způsob života, ti, kteří se ocitli v nouzi nebo je zastihla zákeřná nemoc.“ Olga Havlová
Zelená linka +420 800 111 010 | Telefon: +420 224 216 883 | E-mail: vdv@vdv.cz | Sledujte nás na FACEBOOKu
Podporují nás
Odběr novinek

Zadejte prosím e-mailovou adresu pro zasílání aktuálních informací: