Vyšlo nové číslo časopisu Dobré zprávy!

Najdete je jako obvykle na našem webu. A nabízíme také nezkrácenou verzi úvodního rozhovoru s paní Annou Freimanovou o jejím přátelství s Olgou Havlovou.

Anna Freimannová byla na Hrádečku sousedkou Olgy Havlové. Staly se přítelkyněmi a zůstaly jimi i poté, kdy se Olga posunula do role první dámy. V roce 2008 vydala paní Freimanová knihu vzpomínek na Olgu nazvanou Síla věcnosti, která o pět let později vyšla v rozšířené podobě. A byla to také ona, kdo dal podnět k natočení celovečerního dokumentárního filmu OLGA. Dnes pracuje Anna Freimanová jako editorka v Knihovně Václava Havla. A my jsme moc rádi, že s námi na Olgu zavzpomínala.

Jak došlo k vašemu seznámení s Olgou Havlovou?

S Havlovými se poznal nejdříve můj manžel Andrej Krob. S Václavem byli na vojně v Českých Budějovicích a můj muž vypráví, že Olgu poprvé uviděl na nádraží, odkud na vojnu odjížděli. Ke komu asi ta krásná holka na nástupišti patří?, říkal si. Na vojně nebyli s Václavem v nějakém blízkém kontaktu, ale věděli o sobě.

Poté se znovu potkali až v Divadle Na zábradlí?

Ano, můj muž tam nastoupil jako jevištní mistr. Václav Havel sice v divadle pracoval také „jen“ jako technik, ale hned od začátku se zapojoval i jako autor. Tam se poznali blíže, a to i s Olgou, která tam dělala v letech 1961-64 uvaděčku (1964 se Olga a Václav Havel vzali – pozn. red.). Toto divadlo bylo tehdy jakýmsi kulturním centrem, kde se po představeních scházeli umělci a intelektuálové a vedly se tam debaty. Andrej se při posezeních ve foyé s Olgou spřátelil.

Kdy jste potkala Olgu vy?

V roce 1975, kdy už Havlovi v Divadle Na zábradlí nepracovali. Můj manžel tam ale s kamarády po nocích a tajně zkoušel hru Žebrácká opera tehdy už zakázaného Václava Havla. Její jediné představení proběhlo 1. listopadu v Horních Počernicích a byl z toho velký průšvih. Pro autora bylo důležité vidět po dlouhé době zákazů provedení své hry, byť to bylo v hospodě a s amatérskými herci Divadla na tahu. Mezi lidmi, kteří ve hře hráli či se představení zúčastnili jako diváci, vzniklo dlouholeté přátelství. Oslava úspěšného provedení inscenace se konala na Silvestra 1975 na Hrádečku u Havlů, neboť sousední Krobův dům nebyl obyvatelný. Pozvání jsem dostala i já, v té době ještě přítelkyně Andreje Kroba, a tam jsem se s Olgou poprvé setkala.

Jak vás přijala? V té době vám bylo 23 let a Olga byla téměř o 20 let starší…

Ohromně! Řekla mi „Ahoj“ a „Budeme si tykat“ – bylo to hodně přátelské.

Přitom mnoho lidí si vzpomíná na Olgu jako na ženu spíše uzavřenou a trochu odtažitou.

Teprve později jsem viděla, že se drží dost zpátky. Tehdy, v polovině 70. let, Havlovi neprožívali moc šťastné období. Žili už několik let na chalupě jako ve „vyhnanství“, přestože za nimi na Hrádeček někteří přátelé a spisovatelé jezdili. Uvedení Václavovy hry v Počernicích do jejich života přineslo nový impuls a novou partu většinu mladých lidí. Mnozí kvůli účasti na ní přišli o zaměstnání či museli odejít ze školy a Václav se jim snažil pomáhat. Dost se jich zastával a dařilo se mu to. Na Silvestra se tehdy na Hrádečku sešla taková přátelská komunita, která přijala i mě.

Přátelství mezi vámi a Olgou se rodilo postupně?

Manžel i já jsme v té době žili v Praze: já jsem pracovala v divadelním oddělení Národního muzea, manžel byl po Počernicích vyhozen ze Zábradlí a jezdil po montážích mimo Prahu. Na Hrádeček jsme jezdívali poměrně často, neboť jsme neměli vlastní byt – bydleli jsme v rodinném bytě s manželovou sestrou a její rodinou, a ještě tam s námi žila Sylva, manželova dcerka z prvního manželství. Poté, co se nám v roce 1979 narodila dcera Kačenka, jsem trávila mateřskou a několik následujících let daleko více času na Hrádečku společně s Olgou. A tehdy jsme se velmi sblížili.

Jak na tu dobu vzpomínáte?

Já jsem vyrůstala v 60. letech, kdy jsme postupně přicházeli o autority, o lidi, kterých bychom si mohli vážit. Proto byl pro mě, mladou holku, život na Hrádečku bohatě naplněný. Dnes v mých vzpomínkách převládá to pozitivní, ale někdy nastaly i chvilky hodně napínavé: objevovali se tam policajti, několikrát do roka Václava odvezli na výslech… Když ho na 4 roky zavřeli, Olga zůstala na Hrádečku sama. Určitě to pro ni nebyl žádný med, ale zvládala to výborně. Člověk si až teď uvědomuje, tak těžké to pro ni bylo.

Jednou jste zmínila, že Olga vás v řadě věcí ovlivnila, hodně vás toho naučila a v lecčems vám otevřela oči. Můžete být konkrétní?

Olga stála oběma nohama na zemi a měla realistický přístup k životu. Já jsem byla mladá začínající hospodyňka, která se najednou ocitla i v nové roli matky osmileté dcery Andreje. Olga měla k dětem blízký vztah. V létě zvala k sobě děti svých příbuzných a přátel a jak jsme tam žili pohromadě, viděla jsem, jak s nimi jedná: jako rovný s rovným, vymýšlí pro ně jak různé zábavy, tak i práci…Měla hezký vztah k přírodě a já jsem se od ní naučila myslet ekologicky. Byla z ní cítit radost ze života, a to přes veškerou jeho tíhu, kterou nesla. Když pořádala známé zahradní slavnosti, dělala to velkou radostí a tak dětsky opravdově, se schopností odpoutat se od reality…Přitom byla velmi odpovědná, vždycky stála za Václavem při všech těžkostech. A zásadová byla i v maličkostech – např. vůči estébákům byla daleko tvrdší a nejsmlouvavější než Václav. To všechno byly věci (kromě toho, že jsme si vyměňovaly recepty), které jsem se od ní snažila učit.

Byla dobrá hospodyně?

S nadsázkou o sobě říkala, že je líná, a proto že musí mít věci v pořádku. A pořádkumilovná tedy byla (on i Václav byl takový pravoúhlý)! Ráda vařila polévky a pekla koláče, stejně ráda zahradničila, chodila na houby…

Nenutila ji k tomu tak trochu daná situace? Jak to měli Havlovi s penězi?

Před Hrádečkem měl Václav štědré období, takže si naspořil. Dost z toho šlo na rekonstrukci Hrádečku. Pak nastalo období, kdy oba hledali zaměstnání a bylo jim asi hůř. Olgu jsem tehdy ještě neznala, ale vyprávěla, že chtěla mýt nádobí v hotelu či dělat cokoliv, ale práci nikde nezískala. I Václav se snažil, nakonec se uchytil v pivovaru a trochu vydělával.

Nedostával autorské honoráře ze svého díla?

Havel byl stále spisovatel, jenže jeho hry se u nás hrát nesměly. V cizině o ně byl zájem, avšak tehdejší státní agentura Dilie mu odmítala autorské honoráře proplácet. Naštěstí se Václavovi podařilo s ní smlouvu rozvázat a uzavřel ji s německým nakladatelstvím Rowohlt, takže mu pak peníze chodily od jeho německého agenta Klause Junckera. Peníze tedy měli, jen je těžko dostávali. Část honorářů mu nakladatelství posílalo přes tuzexové konto, chleba se však v Tuzexu za bony koupit nedal. Naštěstí zafungoval výměnný obchod, takže to nějak šlo.

Vzpomínala Olga často na svoje dětství? Na matku, na otce, sourozence?

Na své dětství na Žižkově vzpomínala hezky. Měla moc ráda děti své starší sestry Jaruny, která jich měla pět a zůstala na ně sama. Olga se o své neteře a synovce starala, a stejně tak to později dělala s jejich dětmi, které za ní jezdily na Hrádeček: Tomáš, Kubík, Gábinka, Míša… prostě hejno dětí. Pokud jde o maminku, tu si i já pamatuji, mívali ji u sebe na Hrádečku. Už na tom nebyla dobře, špatně se pohybovala. Někdy se stalo, že se o ni postaral Václav sám, když Olga byla pryč. Na Hrádeček občas přijížděla i Olgy sestra, která pracovala v hotelu na Černé Hoře. Bratr Pepík se oženil na Slovensko a Olga za ním pravidelně jezdila.

Když měla Olga tak hezký vztah s dětmi, nescházela jí vlastní rodina?

Nevím, do jaké míry jí chybělo to, že neměla svoje děti. Avšak rodina jako taková jí nechyběla – měla svou širokou rodinu a dbala na udržování kontaktů mezi nimi. I když byla první dámou, zvala své příbuzné na víkendy do Lán. Vím dobře, jak byla rodina pro Olgu důležitá a že pro ni znamenala něco jiného než přátelé.

Dokončení rozhovoru

„Přáli bychom si, aby právo na důstojnou existenci měli i ti, kteří žijí s postižením nebo duševní nemocí, lidé opuštění a staří, ti, kteří mají jinou barvu pleti nebo jiný způsob života, ti, kteří se ocitli v nouzi nebo je zastihla zákeřná nemoc.“ Olga Havlová
Zelená linka +420 800 111 010 | Telefon: +420 224 216 883 | E-mail: vdv@vdv.cz | Sledujte nás na FACEBOOKu
Podporují nás
Odběr novinek

Zadejte prosím e-mailovou adresu pro zasílání aktuálních informací: