Pocta Olze Fierzové - 2. část

Dokončení životního příběhu Olgy Fierzové

(Úvodní část)

Zdroj naděje a víry v budoucí dny

„Německé děti vyvedené z českých internačních táborů převezl Přemysl Pitter na zámky, z nichž zřídil ozdravovny. Zde byly umístěny společně s židovskými a dalšími dětmi přeživšími hrůzy nacistických koncentračních táborů,“ vypráví Blanka Sedláčková. A zmiňuje, jak bylo téměř nemožné pohřbít německé dítě, které předchozímu strádání podlehlo. Nenávist vůči Němcům byla u místních lidí nesmírná a zatvrzelost lidských srdcí, zmučených tím, co během války prožili, se bránila otevření křesťanské pomoci bližnímu, jak ji vnímali Přemysl Pitter a Olga Fierzová.

Děti v zámcích zde kromě lékařského ošetření získávali především naději a sílu do dalšího života. Olga Fierzová tehdy vedla rozsáhlou agendu a po celé Evropě dohledávala rodiče či příbuzné těchto židovských a německých dětí, k nimž by se mohly po válce navrátit. Když se to nepovedlo, hledaly se pro ně náhradní české rodiny, které děti adoptovaly. V rámci „Akce zámky“ se podařilo zachránit 810 dětí!

V roce 1995, u příležitosti stého výročí narození Přemysla Pittra, vyšla publikace s jeho vybranými proslovy a projevy, kde jsou i vzpomínky těch, kteří před lety jako děti zámky prošli. „Navzdory závisti a rasové nenávisti v nás Přemysl Pitter vzbudil touhu po smíru, po míru a vzájemném spolužití,“ řekl Hans Wunder žijící v SRN v roce 1976. Ve stejném roce Yehuda Bacon z Izraele prohlásil: „Setkání s Přemyslem Pittrem v onom kritickém období mého života považuji za dar milosti.“ Magda Bar-Or, která v roce 1945 přišla do zámku v Kamenici z Osvětimi se svou mladší sestrou, vzpomíná (v roce 1987, Izrael), že jim lidé na zámcích „ulehčili vpravit se s novou vírou do budoucích dnů“. A ještě jedno vyznání od Harryho Waksberga z Austrálie (1990): „Byl jsem strašně zesláblý, nemocný, nemohl jsem jíst a byl jsem odsouzen zemřít. Za to, že žiju, vděčím českým lidem. Přemysl Pitter byl nesmírně laskavý a říkával: Musíte chtít žít a naučit se žít v pravdě. Dodnes je pro mě příkladem dobrého člověka.“ Podobných vyznání bychom našli spoustu od lidí po celém světě. Při každém vyslovení jména Přemysla Pittra se sluší dodat „Olga Fierzová“, neboť byla jeho oporou a nedílnou součástí, byť žila v jeho stínu.  

Odešli, a stejně zůstávají…

V roce 1948 byl Milíčův dům převzat do správy Ústředním národním výborem v Praze. O dva roky později odjíždí Olga Fierzová na pohřeb své sestry do Švýcarska, návrat do Československa jí však už nebyl povolen, což pro ni znamenalo opuštění Prahy „navždy“. Přemysl Pitter byl zbaven funkce ředitele Milíčova domu a hrozilo mu zatčení a odeslání na práci do Jáchymovských dolů. Díky Olžině pomoci se mu podařilo v srpnu 1951 emigrovat do západního Německa, kde spolupracoval s BBC a Svobodnou Evropou. Dalších deset let spolu s Olgou poskytovali sociální služby uprchlíkům z komunistických zemí v táboře Valka u Norimberka. V roce 1962 odjeli do Švýcarska, kde Přemysl Pitter založil Husův sbor Čechů a Slováků, českou školu a spolu s Olgou vydávali exilový časopis Hovory s pisateli. Přemysl Pitter umírá v roce 1976, Olga Fiezová ho přežila o 14 let a pečovala o jeho duchovní odkaz, uspořádala jeho archiv, který je dnes uložen v Národním pedagogickém muzeu a knihovně J. A. Komenského, a dál pokračovala ve vydávání časopisu.

Blance Sedláčkové se podařilo setkat se s Olgou Fierzovou v roce 1987 ve Švýcarsku. „Olze fantasticky sloužila paměť, když vzpomínala na jednotlivé děti z Milíčova domu i na děti ze zámků. Bylo to požehnané setkání,“ vzpomíná na to s láskou. Když se v červnu 1990 podařilo zorganizovat na zámku Štiřín setkání 120 dětí z těch 810, které zámky prošly, Olga Fierzová se ho už osobně zúčastnit nemohla – umřela v rodném Švýcarsku den po jeho skončení.

Ale ještě před svou smrtí stačila na magnetofonovou kazetu zaznamenat (v češtině!) svou radost nad návratem k demokracii v zemi, kterou tolik milovala. Varovala před touhou po odplatě, která nenáleží lidem, ale Bohu, a nastínila úkoly, jež před nimi stojí. To je její odkaz budoucí generaci. Ovšem nejen tato slova, ale všechny její skutky a postoje jsou důvodem, proč o nich máme přemýšlet a ptát se v duchu každý sám sebe, jak bychom se my v dané situaci zachovali, jak obstojíme, pokud nás k tomu život jednou vyzve. Myšlenky a iniciativy bezvýhradné lidskosti, jak je ztělesňovali Olga Fierzová a Přemysl Pitter, patří k těm, kteří jsou nám všem v zájmu skutečné „nápravy věcí lidských“ nad jiné zapotřebí.

 

Irena Šatavová
s použitím materiálů zapůjčených od paní Blanky Sedláčkové
a článku Pavla Kohna „O. Fierzová – život ve stínu“, otištěném ve Sborníku Nadace Přemysla Pittra a Olgy Fierzové č. 3/1997

Fotografie pocházejí z Archivu P. Pittra a O. Fierzové v NPMK a ze soukromého archivu B. Sedláčkové

 

„Přáli bychom si, aby právo na důstojnou existenci měli i ti, kteří žijí s postižením nebo duševní nemocí, lidé opuštění a staří, ti, kteří mají jinou barvu pleti nebo jiný způsob života, ti, kteří se ocitli v nouzi nebo je zastihla zákeřná nemoc.“ Olga Havlová
Zelená linka +420 800 111 010 | Telefon: +420 224 216 883 | E-mail: vdv@vdv.cz | Sledujte nás na FACEBOOKu
Podporují nás
Odběr novinek

Zadejte prosím e-mailovou adresu pro zasílání aktuálních informací: