Manželství s disidentem a pozdějším prezidentem Václavem Havlem nebyla žádná idylka. Olga Havlová přese všechno zůstala lidská. A právě svým obyčejným lidstvím okouzlila davy.

Poslechněte si příběh osudové ženyBudoucí první dáma Olga Šplíchalová (1933–1996) byla z úplně jiného prostředí než její budoucí manžel. Na svět přišla v klasické proletářské žižkovské rodině. „Vyrůstala jsem hlavně na ulici, byla jsem divoká a neposlušná,“ řekla kdysi. Později opravdu statečně prožívala všechny těžkosti spojené s postavením ženy disidenta. „Vlastně už od kolébky jsem se vždy snažila chovat tak, abych to pořád byla jen já.

“Abych to pořád byla jen já„

V této jediné větě možná spočívá celý její charakter. Dokázala říkat věci přímo, jak v těžkostech komunistického období a kriminalizace Havla, tak v osobních vztazích. Byla člověkem, který mnohé inspiroval, a vůbec to nemuselo být pouze v intelektuální nebo politické rovině. Spíš to bylo jejím lidským přístupem,“ vysvětluje historik Michal Stehlík.

Po roce 1989 se stala první dámou. S prezidentskou kandidaturou svého muže přitom vůbec nesouhlasila. Nakonec ji přijala s pokorou, se kterou vlastně žila celý život vedle Havla. „Chci vytvářet pro muže klidné zázemí, netoužím po popularitě. I po těch 33 letech, co jsme spolu, se naše postoje od mládí příliš nezměnily. Jen přibyly zkušenosti,“ řekla v prvním porevolučním rozhovoru pro časopis Vlasta (18.12.1989).

Žena roku 1995

Taky si své místo po boku prezidenta opravdu našla: začala se věnovat charitativní činnosti, vznikl Výbor dobré vůle Olgy Havlové. Pamětníci na ni vzpomínají jako na ženu empatickou, věcnou, s porozuměním k druhým. Byla to žena se šarmem a noblesou.

Celý článek na stránkách www.rozhlas.cz